Světová premiéra proběhla na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách o půlnoci
ze 4. na 5. září. Film v ČR poprvé uvidí divácí v Aloisově rodném Jeseníku 20. září.
Do celostátní distribuce jej uvede společnost Aerofilms ve čtvrtek 29. září 2011.

„Slovo Nebel znamená Mlha, ale lze jej číst také obráceně – jako Leben, tedy Život.
A o životě, který se nám občas ztrácí v mlze, je i tenhle příběh,“ říká spisovatel
Jaroslav Rudiš.

Radim Kopáč, Reflex 16/2005

ÚSTÍ NAD LABEM – Postava samotářského železničáře Aloise Nebela, pro něhož je železnice jediným smyslem života a jemuž občas před zamlženýma očima (Nebel je německý výraz pro mlhu) defilují osoby, věci a příběhy, jež jiní nevidí, se stala osou inscenace, která tématem i způsobem vyprávění připomene Hrabalovy Ostře sledované vlaky právě tak jako východočeskou železničářskou reality play Ještě žiju s věšákem,
čepicí a plácačkou Samuela Königratze alias René Levínského.

Problém, jak převést poetiku kresleného a nadto vážně míněného komiksu pro dospělé (tento žánr je u nás stále spojován se zábavou nebo tvorbou pro děti) na divadelní jeviště, vyřešila režisérka Natálie Deáková se spoluautorem dramatizace Vladimírem Čepkem
a scénografem Lukášem Kuchinkou natolik šťastně, že se neztratila černobílá výtvarná originalita komiksu, a přitom vznikla i svébytná divadelní poetika.

S využitím projekce, stínohry, jemně archaického ducha němého filmu i filmového střihu
se dokázala vyhnout prvoplánové herecké stylizaci komiksových obrázků, ale vytvořila dílo o několika rovnocenných plánech. Důvod k toku Nebelova vyprávění nalezla v umístění děje na terapeutické sezení pacientů psychiatrické léčebny s doktorkou (Nataša Gáčová)
ve stylu Vrchní sestry Louise Fletcherové z Formanova Přeletu nad kukaččím hnízdem.

Hlavní tíha inscenace spočívá na Leoši Nohovi, který svou osamělou ostýchavostí a dobráckým úsměvem, jakoby přímo vystoupil ze stránek knižního komiksu, ba co víc,
Noha dodal Nebelovi dětskou zranitelnost člověka, který vnímá lidi kolem sebe jen jako projekci své otevřené duše. Jeho Alois má přitom charisma pábitele, stačí, aby se usadil na židli a začal tichým hlasem vyprávět, a před očima diváků se zhmotňují neuvěřitelné příběhy, groteskní i smutné jako život sám.

Poněkud nadbytečně se vnucuje do divákovy pozornosti vyšetřovací dvojice Policistů, méně by asi znamenalo více, zato Němý v podání Josefa Kadeřábka má šílené oči člověka, který prošel peklem, a tajuplnost mlčenlivosti.

Alois Nebel se ústeckým zkrátka podařil a jak se z prvních repríz zdá, oslovuje diváky více generací. Svůj podíl na tom má i hudba Petra Kružíka ze skupiny Priessnitz, která citlivě dotváří atmosféru humoru, který od groteskní nadsázky těžkne černými stíny.

Nejbližší reprízy Aloise Nebela v ústeckém Činoherním studiu jsou naplánovány na
19. a 28. 4., v pátek 22. 4. se uskuteční autorské čtení v podobě scénického náčrtu Rudišovy prvotiny Nebe pod Berlínem. V režii Filipa Nuckolse se v něm objeví herci Činoherního studia a Leoš Noha, který je novou hereckou posilou pražského Divadla
Na zábradlí.

Radmila Hrdinová, Právo 16. 4. 2005

Debutoval románem „rockových příběhů z berlínského metra“ Nebe pod Berlínem (2002), za který obdržel Cenu Jiřího Ortena. Kniha byla přeložena do němčiny, polštiny, srbštiny, běloruštiny i bulharštiny, dočkala se i rozhlasového a divadelního zpracování.

Velký úspěch přinesla komiksová románová trilogie Alois Nebel (2003–2005; společně
s výtvarníkem Jaromírem 99; v roce 2006 vyšla kompletní v jednom svazku)
o českoněmeckém výpravčím vlaků sloužícím na malé stanici v Sudetech, která inspirovala vznik divadelní hry Alois Nebel (Činoherní studio Ústí nad Labem, 2005). Nyní vzniká také filmová podoba příběhu.

Další hra Léto v Laponsku (2005; knižně 2006), napsal ji společně s Petrem Pýchou, získala Cenu Alfréda Radoka a Cenu Českého rozhlasu. V listopadu 2006 ji uvedlo Slovácké divadlo v Uherském Hradišti. Tato autorská dvojice stojí i za divadelní hrou Strange Love (2006) o posledním fanouškovi Depeche Mode v Čechách (nyní ji uvádí Činoherní studio
v Ústí n.Labem).

V roce 2006 Rudiš vydal román Grandhotel; podle námětu knihy napsal pro režiséra Davida Ondříčka scénář ke stejnojmennému filmu (2006). Za román obdržel Kanzelsberger cenu čtenářů za nejoblíbenější knihu roku v rámci ocenění Magnesia Litera. Grandhotel se nyní překládá do němčiny. S Martinem Beckerem napsal německy rozhlasovou hru Lost in Praha (2007) pro Westdeutscher Rundfunk v Kolíně nad Rýnem.

Třetí román Potichu vyšel v listopadu 2007 v Labyrintu. Jako audioknihu jej vydává Tympanum. Knihu načetl a hudbou doprovodil Richard Krajčo.

Jaroslav Rudiš žije v Praze. S básníkem Igorem Malijevským uvádí v Divadle Archa každý měsíc literární kabaret EKG a příležitostně vystupuje s hudebními skupinami U-Bahn
a The Bombers.

Povídky vypráví hlavní postava komiksu, výpravčí Alois Nebel. Vedle Wachka, Nebelovy manželky Květy a výčepního Šokina vstupují do těchto krátkých příběhů i nové postavy: polský farář, jeho hospodyně Mária nebo např. autobusák Tonda Kočí. Povídky zachycují
a komentují naši současnost pohledem obyčejných lidí ze zapadákova.

130 stran, cca 199 Kč Vydává nakladatelství LABYRINT v září 2008 v nákladu 5 000 ks.

V hlavní roli železničního blues vystupuje Alois Nebel. Narozen ve znamení Vah roku 1948 ve Frývaldově, dříve Freiwaldau, nyní Jeseník. Celý život u dráhy, stejně jako jeho příbuzní. Sbírá jízdní řády, občas zajde na pivo, občas v mlze vidí to, co jiní nevidí. Naposledy pracoval jako výpravčí v Bílém Potoce. Pak mu vlaky, projíždějící stanicí napříč celým stoletím, zatemnily mysl.

formát 165×230 mm, 360 stran, cena 390 Kč, ISBN 80-85935-80-5.
Vydává nakladatelství Labyrint.