ALOIS NEBEL – BÍLÝ POTOK

Jedno malé nádraží ve slezských horách, které křižují vlaky sem
a tam, a jehož návěstidla a nástupiště se občas ztrácejí v mlze skrývající podivnosti. Jeden blázinec, jehož chodby křižují lidé,
pro které jsou i ta nejmenší nádraží příliš velká, ale v mlze často vidí na její konec. Jeden muž, kterému říkají Němý, protože nemluví ani tehdy, když mu hlavou proletí elektrošok. O to pečlivěji naslouchá.